Psací soutěž "tóny za svitu měsíce"

Do 10.12. hlasujte na postraní anketě pro vítěze! =)

Volání Luny

Zavytí: "Vpřed!" zazní tmou.
Tmou namodralou.
Jen luna dává tu modř stromům.
Ve stínech oči planou,
pára od tlam stoupá v obláčcích dýmu k nebi černému.
Tak temné se zdají stíny.
Tlapy se odlepí od mechu
a kapradím běží těla štíhlá a silná.
Šlachovitý zvěd ve předu pádí.
Signál, nocí dál zní.
Těla se míhají, mezi stromy.
Běží smečka hrdá.
Tak tiše a napětí stoupá.
Kde Alfa je?!
Otázka doléhá na vlky jdoucími těmi stíny.
Stará odchází, moudro opouští nás,
nová však zuby cení.
Krev vře v žilách a slina odpadává do hlíny vyprahlé.
Ve stínech zloba ukrytá je,
však cesty ke světlu jiné není.
Rytmus vytrvalý, odbíjí nocí,
tlapy bubnují a zem se třese.
Ze tmy se noří světlo.
Srst se chvěje,
luna, matka nás všech, volá své děti k sobě,
na mýtině, kde se všichni sejdeme.
Bílá září, pak hlavu zvedá k matce
a zpívá, hrdě a oddaně své smečce.

Zrada
Všichni smutně přihlížejí. Nya a Night obvzláště. Zrada je bolí nejvíce. Všem nám čin, který Kandoo dělá, ublížil. Já jen nabídku na soubuj mu dal. Matka pohledem souhlas udělila. Jen Kandoo, ten rváč, odmítne. S matkou, se zlou se potáže. Jen co ho chytí za krk, šum se po táboře se spustí. Polovina vlků následuje mou matku, směrem k řece Wolf. Já, malé vlče, přihlížím k tomu, jak má matka někoho zabíjí. Nevidím krev, vidím bublinky vzduchu, které Kandoo pod vodou vypouští. Otřesu se. Naléhám, nalléhám na matku, ať ho pustí. Svolí. Otřesený Kandoo se octne na břehu. Svýma očima chladnýma ho pozoruju. Vítr duje mi do zad. Kdyby pohled zabíjel, já mrtev k zemi bych padl. Jen prachse vznese, když další přeběhlík opouští svit. Potřesu smutně hlavou. Taková je realita. Takový je život. Život a smrt.

Jen se dovídám, Kandoo po smrti je. Lépe by udělal, ve svitu kdyby byl. Kdyby s námi žil.