Obrázky:
https://www.imagehosting.cz/…imagehjh.jpg Ärin
https://www.imagehosting.cz/…imageuqu.jpg Nya,Night,Shan,Cute
https://www.imagehosting.cz/…imagegdg.jpg Nya
https://www.imagehosting.cz/…imagerkr.jpg Cute
https://www.imagehosting.cz/…imageouo.jpg Nya
https://www.imagehosting.cz/…imagewmw.jpg Vulcano,Kyra
https://www.imagehosting.cz/…imagencn.jpg Kyra,Rosie
https://www.imagehosting.cz/…imageifi.jpg
https://www.imagehosting.cz/?… Liam Lioness
https://www.imagehosting.cz/?… Medal Of Honor

Obrázky:
https://www.imagehosting.cz/?v=imagewww.jpg
https://www.imagehosting.cz/?v=imagelwl.jpg
https://www.imagehosting.cz/images/imagencn.jpg
https://www.imagehosting.cz/images/imagewmw.jpg
https://www.imagehosting.cz/images/imagerkr.jpg
https://www.imagehosting.cz/images/imagehjh.jpg
https://www.imagehosting.cz/images/imageuqu.jpg

Oprava:

https://www.imagehosting.cz/?v=mojeprvntv.png

Tady je odkaz na můj obrázek. Night říkal že ho sem mám dát, tak je tady. Doufám že se bude líbit :)

Kapitola 2. Lov, doupě
Cathal stále ležel před doupětem, jako obrovský strážce. Při sebemenším zvuku otevřel oči. Smečka se začala pomalu probouzet k životu. Všichni si překvapeně prohlíželi ono zvláštní stvoření před doupětem Dyen. Jakmile z doupěte vylezla ona nová vlčice v zástupu to zašumělo. Dyen byla vždycky nepřístupná a tichá, jak to, že se tak rychle spřátelila s novým členem smečky? "Dobré ránko." pozdravila Seŕrlaid. Dav se rozpustil tak rychle, jak se seskupil. Obě vlčice se zasmály. Pegas se bleskově zdvihl, postavil se před svou vlčici. "Zdravím Seŕrlaid." ta kamenná tvář Dyen docela děsila. Jak mohl být takový bez emocí? jako by byl z mramoru. Mírně kývl na černou vlčici. Nic však neříkal. Tiše zavrčela, on si na oplátku odfrkl. Seŕrlaid jen protočila očima. Olízla se. "Nešli bychom si něco ulovit?" navrhla rozjařeně. Měla zase dost energie, sic že toho moc nenaspala. Nemusela se na Dyen ani dívat. Proběhla před ní totiž jako černý šíp. Seŕrlaid zaklonila hlavu, zvonivě se rozesmála. Rozběhla se přes tábor. Buch!
teda, to byla pecka. Zvedám zrak na vlka, kterého jsem srazila. Cesan. No teda. Rychle se začínám omlouvat. On však zvedá tlapu. Proč se pořád usmívá? oplatím mu úsměv, teda spíš úšklebek. "Kam běžíš?" ptá se nervózně. Nervózně? proč? nevyznám se v něm. Chechtám se, i když trochu udiveně. "Na lov, teda spíš za Dyen." najednou Cesanovi září oči. Letmo se do nich dívám. "mohl...můžu s vámi?" tak to mi vyráží dech. Přiškrceně se směji. "tak ale dělej, jinak nám Dyen uteče." vyrážím zase směrem, kde zmizela. Hlavou mi běhá spousta zmatených myšlenek. Jen se mi to zdá, nebo jsem pro něj víc než kamarádka? trochu mne to znervózňuje. Nehodlám to teď ale řešit. Přidávám na tempu, kličkuji mezi stromy. Konečně je předemnou vidět tmavý stín.
Dyen se zastavila na mýtince. Vždyť Seŕri, jak se jí rozhodla říkat, byla hned za ní, nebo ne? Ohlédla se a opravdu uviděla letící vlčici. Za ní běžel ještě někdo. Dyen protočila očima. No bezva, Cesan. pomyslela si otráveně. "Promiň, Dyen." uchechtla se Seŕrlaid. Její přítelkyně na ni zkoumavě pohlédla. "Potom." zachrčela Seŕri. Černá chápavě přikývla, hnědo-zrzavá nervózně pohlédla dozadu na Cesana. Zastavil se vedle nich. Ve tváři Seŕrlaid se nezračily žádné emoce, potlačila v sobě všechno, jen je její drzost a pobavenost. Ušklíbla se. Škubla hlavou k lesu. Trojice se tedy vydala tiše, téměř neslyšně za ní. Už cítili to co ona, stádo laňí. V předu stáda poplašeně zdvihl hlavu náherný jelen, šesterák. Cesan přimhouřil oči. Ten bude jeho. Dyen si vyhlédla mladou laňku s dlouhými běhy. Zato Seŕrlaid se bez varování vrhla rovnou na nejbližší zvíře. Byla to sice pěkná laň, jenže poměrně velká a silná. Začal tuhý boj. Vypadali, jako když tančí, jeden krok udělala vlčice a laň odskočila. Cesan fascinovaně sledoval podívanou. Probudilo jej až zavrčení Dyen, která se vrhla po své lani. Zůstal poslední, musel taky vyrazit, aby se jelen nesplašil a neutekl. Vystřelil za ním, i když o dost pomaleji, než Seŕrlaid. Byl to ale moc troufalý plán. Zatímco, obě vlčice už visely svým laňím na krku, obě kořisti unaveně klopýtali, se jelen držel v celku dobře. Přesně mířenou ránou trefil vlka do břicha. Zaskučel a upadl. Dyen po něm blýskla pohrdavým pohledem, Seŕrlaid si jej nevšímala. Radši. Namáhavě se zvedl, vrhl se samci znovu po hrdle. První laň padla mrtvá na zem, Seŕrlaid hrdě stoupla nad ni. Jelen se stále úporně bránil, přestože mu vlk visel na hrdle. Ztrácel krev, stejně zvládl utéci. Tentokrát mu vlk nestačil. Zavrčel. Viděl padnout k zemi i druhou laň a Dyen, která vítězně zavyla. Neochotně se vrhl do křovin za svým jelenem. Stopoval jej. Běžel daleko, ani sám nevěděl kde je. Bylo mu to jedno, on ho prostě dostane.
Dyen dotáhla svou laň k Seŕrlaid. Mrkla na ni, nevšímala si vlka, který zmizel v křovinách. "Jdeme?" zeptala se Seŕri. Přikývla. Obě vlčice chytili svou kořist do zubů, táhly ji do tábora. Čekali, že Cesan už bude na místě, protože šli pomalu. Jenže on nepřicházel. Uplynulo několik minut, hodina. Už začaly být nervózní. Pak ale zavrtěly hlavou, setřásly obavy. "pokud do večera nepřijde, řekneme to alfě." špitla Dyen. Její společnice se ale jen usmála. Pohledem ukázala na Cathala. "On ho kdyžtak najde." byla si tím jistá, pegas nezapomínal.
najdu? ale jistě. Já vždycky každého najdu! odfrkávám si pohrdavě. Trochu jsem si protáhl křídla. Tolik spolehá na mou přítomnost. No alespoň mi naplno věří. Bude se to hodit, až mne bude potřebovat. Zítra začneme. Zítra pro vás nadejde nový směr života. Budou z vás silné bojovnice, až s vámi zkončím. A ten vlk...no ten se taky má co učit. Přemýšlím o úkolech, které jim budu dávat, o zvířatech které budou lovit, o trasách závodů. Tiše se chechtám. Kéž by mne teď slyšely. Seŕrlaid by byla naštvaná, že jsem jí to neřekl dříve, Dyen by s otevřenou tlamou zírala. Ale až to všechno bude u konce...to mi budou vděčné. A celá smečka bude vděčna jim.
Dyen zavedla Seŕrlaid k novému doupěti, jehož vchod byl naproti to...