Tvorba vlčice Light Shadow.

"Vyprávěj mi svůj příběh!"Řvalo malé vlče."Dobře"Kývla jeho stará matka. "Jedna hvězda z nebe spadne,každý slyší onu píseň,kterou duše spadlé hvězdy zpívá…Nové vlče a nový život do smečky přišel…Matka a otec radostí bez sebe běží k malému vlčeti.První hvězdě,která z nebe spadla oné magické noci. Za soumraku otec praví„Dostaneš úctyhodné jméno…Twilight“Když ho vlče uslyší,je šťastné,že má toto jméno a spolu s rodiči sleduje další hvězdy,které se snášejí k zemi.Twilight jde na svět přivítat své nové kamarády a mezi nimi se ozve křik,strašlivý křik.Všichni vlci zvědavě běží blíž. Jedno vlče spadlo mrtvé.Všichni vlci se kolem něho shromáždí a okukují ho.Zlomená matka se slzami v očích odhání až příliš zvědavé vlky.Tohle její srdce neuneslo a brzy lehla na zem a přestala vnímat vešekrou fyzickou existenci. Otec,ten nemluvil,nic nedělal,jen ledově přihlížel,snažil se slzy v očích zadržet. I přesto vlče dostalo jméno Lifeless,což v překladu znamená „bez života“Twilight se stačila protlačit davem vlků až k mrtvému bílému vlčeti,které nejevilo známky života.Když byla Twili nad jeho dosahem dala na tlapku na oblast srdce. „Dejte svaté Luně pokoj!“Ozývali se zdrcené hlasy,které to viděli(zdejší nadávka,když si otravujete mrtvé)Když ale Twilight držela tlapku na jeho tělu pět vteřin,nastala obrovská záře,která odhodila vlky asi třicet metrů daleko. Twilight měla pocit,že veškerou svoji energií dala Lifelessovi a ji zůstála pouze kapka energie na to,aby odtáhla packu a lehla k zemi. Vlci se vraceli zpět a zjistily,že Twilight všechnu svou energií věnovala Lifelessovi.Já už si to ale dál nepamatuji,protože jsem byla bez energie. Vím akorát,že jsem ležela mrtvá dva roky na hřbitově a uctívána jako dítě Štědrosti.Moje duše ale nepotřebovala k životu žádnou energií,vůběc žádnou a proto žila dál,ale ona mi byla věrná a zůstávala stále v mém těle,ale fyzicky jsem zůstávala stále vlčetem. Naučila jsem se ovládat svoji magií,učit se lovit a také zpívat.Také jsem si se svojí duší pohrávala a také skrz ni viděla,jak roste Lifeless.Byl sice bílý,ale tím to končilo.Života si vůbec nevážil,risko­val,neměl žádné kámoše,ale jemu to bylo jedno.Ostatní vlci mu ten den stále připomínali,ale on si toho ani za mák nevážil.Byl sprostý,nadržený a zlý na ostatní.Každý večer se ráchal v krvi,kterou někde našel,nebo si tam někde položil kořist,roztrhnul ji hlavní tepnu a ráchal se v krvi,která byla všude kolem.Ale vždycky to nebyl jen zajíc,nebo koroptev,ale dvakrát tam už byli dvě vlčata a jednou dokonce jeho chůva Nyra. Viděla jsem jeho zlé oči,které toužily po krvi,které toužily zabíjet ostatní.I já se na něj zlobila,ale nemohla jsem mu nic udělat. Jednoho dne mě v astrálu navštívil démon,ale to byl tip démona,který byl hodný a věnoval mi svoji energií.Já mu ještě teď za to děkuji. Vydala jsem se znovu na ten svět a jako vlče rychle,velice rychle rostlo,neboť jsem měla energií démona.Navíc jsem se naučila nadpřirozenou obratnost. Smečka mě naštěstí přijala velmi dobře,ale nikdy jsem se nedozvěďěla,proč mi nikdo svou energií dát nemohl,to zůstalo záhadou.Později jsem zjistila,že mám na tváři zelený odznak. Rostla jsem stále rychleji,ale to se zastavilo,jakmile jsem byla stejná jako ostatní vlci.Kamarády jsem neměla žádné,ani jednoho,protože mě všichni braly za nějaký přízrak a báli se mě a někteří na mě plánovali i útoky.Oni to zkrátka nepochopily a já z toho byla smutná. Největší zálusk si ovšem na mě udělal Liveless.Měl navíc rád,když mě mohl terorizovat a vůbec to nebylo o tom,že jsem se mu líbila.„Já bych to přežil i bez tebe!Čůzo!Mělas zůstat chcíplá ty čubko,zalez zpátky do hrobu,ty držko pitomá“Asi nějak tak mi nadával.Jednoho dne mi došla trpělivost. „Livelessi,ty troubo!Pojď za mnou“Lákala jsem ho do lesa v noci,když spal.Tentokrát počítal,že mi nakope prdel naposledy a ukončí to se mnou. Opak byl pravdou „Narodil ses bez života a tak to tak zůstane!“Byla poslední slova,které slyšel.Smečka se podivila kdo ho zabil,ale přesto nevěděla,že to byl on,kdo zabil dvě vlčata a Nyru,protože to už by byl dávno mrtvý. Získala jsem zpátky svoji energií položenou tlapkou na jeho srdci a byla teď dvakrát silnější,než jin­dy. Brzy jsem opustila smečku a vydala se na sever,došla jsem do hor,kde bylo menší údolí,kde byla také smečka.Sice vztah s alfou nebyla zrovna procházka Růžovím sadem.Moc mě nesnášel,ale brzy jsem si našla své kamarády ve smečce:Winonu,Dashe,Í­vy,Zoe a Nyxe.Byli téměř stejně staří jako já a to nejlepší na nás bylo,že jsme ovládali zvuk.Byli jsme nejlepšími kamarády,ale protože Nyx byl syn alfy,tak alfa povolil,že tu můžu zůstat.Pro nás platilo pravidlo"Se zpěvem jde vše lépe" a dělali jsme všechno společně. Jednoho dne ale nastalo něco,čeho jsem se obávala nejméně.Zlý démon Cross,který mi kdysi dal svoji energií(už jen velmi silný duch) chtěl zase moji energií zpátky a zaútočil na nás. Já poprvé získala přátelé a oni mi byli věrní,pomáhali mi v boji proti Crossovi,ale boj jsme prohráli a Cross vyhrál nad námi a vzal si mou energií zpět. Ale přátelé nebyli sobečtí a energií mi dali zpátky,ale všichni díky tomu zemřeli a já se probudila asi po roce na tom samém místě.Přátelé zde nebyli,ani jejich myšlenky nebyli slyšet nikde jinde,byli prostě fuč,ale věřte mi,tohle se mi nezdálo. Plná zármutku jsem se vydala pryč,se zlomeným srdcem,skoro mrtvá,že jsem přišla o věc,která mi byla vším…